- Adresa Biskupská 1137/13, Praha 1, Nové Město
- číslo účtu 180937019/0300
- Telefon 222 329 532
- Email farnostpetr@gmail.com
- Bohoslužby Středa + Pátek 16:30, Neděle 10:30
Kostel sv. Petra Na Poříčí
Římskokatolická farnost u kostela sv. Petra Praha-Nové Město.
Zásady pro udělování svátostí
V katolické církvi rozlišujeme celkem 7 svátostí. Jsou to: svátost manželství, svátost křtu, svátost biřmování, svátost smíření, svátost kněžství, nejsvětější svátost a svátost pomazání nemocných. Většina z nich je udělována cirkví skrze konkrétního zmocněnce (kněz, biskup nebo jáhen), pouze svátost manželství si manželé udělují navzájem.
Svatby
Při církevním sňatku muž a žena uzavírají spolu důvěrné společenství života a lásky, kterému položil základy Bůh při stvoření a Ježíš Kristus ho povýšil na svátost. Svátost manželství vyžaduje náležitou přípravu. Manželství není jen soukromou věcí partnerů, ale zároveň má své místo v životě Církve a farnosti.
Kdo touží mít sňatek jinde nežli ve své farnosti (podle trvalého bydliště), je třeba, aby si vyžádal od faráře trvalého bydliště licenci – doklad o propuštění ke sňatku do jiné farnosti. Snoubenci by měli být katolíci. Když si někdo bere nepokřtěného či jiného vyznání, místní kněz vyžádá u biskupa souhlas – dispenz.
Pokud snoubenci dosud nepřijali svátost smíření a Eucharistii, může se toto doplnit při přípravě na manželství. Pokud je někdo rozveden po civilním sňatku, kněz v jednotlivém případě zjistí, zda podle církevního práva může či nemůže mít svatbu v kostele.
Církevní sňatek nemůže mít ten:
- Kdo nechce žít s partnerem po celý život
- Kdo by úplně vylučoval přijetí potomstva a nechtěl je vychovávat v katolické víře
- Kdo už je vázán platným sňatkem
Prosíme, svůj úmysl uzavřít církevní sňatek přijďte oznámit asi tři měsíce dopředu, aby bylo možné udělat potřebnou přípravu a zařídit vše nezbytné. Přineste s sebou průkazy totožnosti, potvrzení o křtu – nejvýše měsíc staré (pokud jste byli pokřtěni v jiné farnosti) a případně další nezbytné doklady. V případě cizího státního příslušníka bude muset být tlumočník.
Křty
Křest dospělého je zásadním rozhodnutím pro život.
Vyžaduje :
- důkladné seznámení s naukou Církve
- praktické návyky v modlitbě
- účast na mši sv.
- příprava na křest probíhá každé první a třetí úterý v měsíci od 19 hod. na faře
- další zájemci o křest jsou vítáni
Křest dítěte
Malé děti mohou být pokřtěny, pokud budou v křesťanské víře také dále vychovávány. Alespoň jeden z rodičů má být schopen dítěti předat víru slovem a hlavně příkladem věrného plnění náboženských povinností. Velkou pomocí ve výchově je jim náboženství, které se učí jak na školách tak na faře pro všechny věkové skupiny. Kmotr má rodičům v tomto úkolu pomáhat, má být biřmován a také podle křesťanské víry žít.
Pro křest v jiné farnosti, nežli je farnost trvalého bydliště, je třeba vyžádat písemný souhlas příslušného kněze.
Příprava před křtem je delší pro ty rodiče, kteří nejsou dostatečně obeznámeni s naukou Církve. Pro ostatní stačí jedno setkání před křtem.
Biřmování
Svátost biřmování je svátost křesťanské dospělosti a logicky patří ke křtu. Dospělí jsou biřmováni při křtu a děti až od 14 let. Přihlásit se mohou i starší věkem. Kdo by bezdůvodně zanedbal přijetí této svátosti, tak hřeší. Biřmování uděluje biskup jedenkrát za několik let. Biřmovat může i kněz v případě nebezpečí smrti anebo při křtu dospělého.
Svátost smíření – zpověď
Svátost smíření můžete přijmout půl hodiny před každou mší svatou. Samozřejmě, že po individuální domluvě (viz kontakty) zpovídáme i v jiné časy.
Svátost pomazání nemocných
Pomazáním nemocných církev doporučuje vážně nemocné a starší věřící Pánu, aby jim ulehčil a je uzdravil. V případě nutnosti zavolejte na faru – rádi přijedeme zaopatřit vaše nemocné.
Více zde: https://svatypetr.webnode.cz/svatosti/
Románská bazilika
Románská bazilika měla dvouvěžové průčelí (dodnes dochováno) západním směrem, přičemž v mezivěží byla tribuna. Původní románský portál byl vybourán již v 15. století, stejně jako menší okna ve 4. a 5. patře věží. Naopak okno z mezivěžní tribuny se dochovalo dodnes. Hlavní loď byla neklenutá a navazovala na mezivěžní tribunu. Byla zakončena skoro čtvercovým chórem skládajícím se z presbytáře a půlkruhové apsidy. Do postranních lodí se otvírala třemi arkádami nesenými hranolovými pilíři, které vyrůstaly ze šírších soklů s římsouvou hlavnou a vrcholily podobnými římsovými hlavicemi. Dva z jižní řady pilířů se dochovaly dodnes. Obě boční lodě byly kryty křížovou klenbou a na západní straně striktně ukončeny rovnou zdí. Bazilika měla 1 metr silné zdi z opukových kvádříků kladených na vápennou maltu. Stěny byly zdobeny malbami, jejichž zbytky se zachovaly v záklencích oken. Stavba byla ukončena asi někdy ve 3. polovině 12.stol.
Kolem roku 1200 ke kostelu uvedl moravský markrabě Vladislav Jindřich řád německých rytířů, který tu založil svůj špitál a také své sídlo. Po smrti svého manžela, Přemysla Otakara I., se zde Konstancie Uherská rozhodla založit klášter cisterciaček a kvůli tomu vykoupila kostel, špitál a okolní polnosti od řádu německých rytířů, který přesídlil k nedalekému kostelu sv. Benedikta. Nakonec ale klášter cisterciaček založila u Tišnova. Kostel i s dalšími majetky odkoupenými od německých rytířů darovala špitálu sv. Františka, který téhož roku založila její dcera Anežka. Z původního špitálního bratrstva se postupně stává nový český církevní rytířský řád křížovníků s červenou hvězdou, který zde nadále zajišťuje bohoslužby.
Po povodních v roce 1280 vznikl u kostela hromadný hrob, na jeho místě vzniká později regulérní hřbitov. Začátkem 14. století byla u kostela postavena farní škola.
Gotická přestavba
V roce 1382 byla zahájena gotická přestavba a rozšíření. Severní románská loď byla zbořena a na jejím místě začala stavba gotického dvojlodí, přičemž jižní loď tohoto dvojlodí kopírovala půdorys původní severní románské lodě. Stavba byla dokončena v roce 1395. K nové kofiguraci kostela se ale logicky nehodil ani starý románský presbytář, a proto začala příprava výstavby nového. Stavba byla dokončena roku 1406 – nový presbytář byl pětiboký a dvojnásobně široký, než stávající románský, který byl stržen, a zabíral hlavní románskou loď a jižní gotickou vedlejší loď. Přesto ale kostel vypadal dosti podivně, protože nový presbytář navazoval na hlavní románskou loď i jižní gotickou. Proto byla zahájena další přestavba, která spočívala ve stržení hlavní románské lodi i nedávno postavené jižní gotické a místo nich začala stavba nové mohutné gotické lodi. Jižní románská loď zůstala zachována. Přestavba byla dokončena kolem roku 1411.
Husitství
V roce 1414 za doby husitství zde křížovnický farář Mikuláš zavedl unikátní způsob svatého přijímání, když kromě normálního katolického přijímání u hlavního oltáře probíhalo i přijímání pod obojí u bočních oltářů. V roce 1419 po bitce na posvícení husité vyhnali z kostela křížovníky, farář Mikuláš jen tesně unikl ukamenování. Samotný kostel nebyl zničen, zřejmě kvůli předchozímu přijímaní pod obojí.[1] Roku 1436 se vrátili křížovníci, Jiří z Poděbrad pak dosadil opět kališnické kněze.
V druhé polovině 15. století probíhala další přestavba. Byla stržena jižní románská loď (dva sloupy zůstaly zachovány dodnes) a začínala být nahrazována novou, dvakrát širší gotickou lodí. Zgotizovány byly také obě věže – zvýšeny a místo stávajících románských okýnek byla proražena nová velká gotická. Změny se dotkly i vstupních portálů – západní byl přestvavěn a vznikl i nový jižní. Vznikla také kaple mezi severní románskou věží a severní lodí (dnes využívána jako zpovědnice). Střechy byly přikryty břidlicí. Kostel tak získal novou tvář, přestavba skončila kolem roku 1500. Roku 1598 byla ke kostelu přistavěna gotická zvonice.
Třicetiletá válka a další katastrofy
Barokní střecha zvonicePo bitvě na Bílé hoře byl z kostela vypovězen poslední nekatolický kněz, luterán Štěpán, a o kostel se starala novoměstská rada. V roce 1628 byl kostel navrácen křižovníkům. V dalším průběhu třicecileté války v roce 1632 město krátce kontrolovali Sasové a farářem se dočasně stal opět Štěpán. V roce 1648 byl kostel při obléhání Švédy pobořen. Za statečnou obranu Prahy král Ferdinand kostel vzal křížovníkům a dal ho novoměstské radě.
V roce 1653 kostel postihl rozsáhlý požár. Nákladem novoměstské rady byl kostel opraven a nově vydlážděn. Roku 1666 byla bleskem a následný požárem poničena věž, roku 1680 ohromný požár postihl kostel i okolí. Shořela střecha hlavní lodi a vežiček, kaplička na hřbitově, plná kostnice, fara i zvonice, ve které se roztavily všechny tři zvony. Kostel po požáru chátral, protože novoměstská rada peníze na opravu neměla. Proto roku 1686 uzavřela rada smlouvu s křížovníky, kterým kostel vrací. Začala dlouhá oprava kostela, kterou financovala i křižovníci (notně přispěl i pražský arcibiskup křížovník Jan Bedřich z Valdštejna). Byla postavena nová střecha. Menší požár v roce 1689 postihl zvonici. Při opravě získává střecha zvonice svou charakterickou barokní střechu.
Roku 1700 byly instalovány nové lavice (zachovány dodnes). Roku 1702 byl vysvěcen obnovený hlavní oltář Sv. Petra, kam byl později dodán obraz od Václava Vavřince Reinera. O rok později byly opraveny popraskané klenby, které hrozily zřícením už od požáru v roce 1680. Tou dobou bylo v kostele už 7 oltářů – hlavní Sv. Petra, sv. Karla Borromejského, sv. Jana Nepomuckého, sv. Anny, sv. Barbory, oltář ran Kristových a Dušičkový oltář. Do polovičky 18. stol přibyly ještě další – obnovený sv. Marie Magdalény, sv. Lazara, sv. Floriana a další dva „soukromé“ oltáře. Dohromady 12 oltářů. Roku 1725 byl opět vylepšen i hlavní oltář sv. Petra řezbami andělů z dílny Matyáše Bernarda Brauna.
Roku 1757 kostel poškodili Prusové. Spolu s opravou poškozených částí se uskutečnila i částečná barokizace interiéru. Přestavěna byla kruchta a celý prostor mezivěží. Kostel byl vydlážděn mramorem a stěny získaly barokní omítky. Tyto úpravy proběhly v letech 1760 – 61.
Regotizace a reromanizace
V letech 1874-1879 byl nákladem novoměstské rady kostel zcela přestavěn a opraven architektem Josefem Mockerem, který jej puristicky reromanizoval a regotizoval. Nejdříve byla odstraněna barokní omítka a kostel byl obnažen až na kameny. Přistoupilo se i k bourání – zbořen byl barokní štít hlavní lodi včetně portálu, stejný osud postihl i pět opěráků. Ty byly znovu postaveny, objevil se i nový sokl a také nové pseudogotické portály na jižní, severní a západní straně. Nový hlavní portál byl vyzdoben novogotickým tympanonem Krista a sv. Petra od Ludvíka Šimka, také znakem českým a pražským. Byla zvýšena koruna zdiva jižní a severní lodi, a také sakristie a severozápadní kaple. Kostel také dostal zbrusu nové střechy, na severní straně přibyl komín s novodobou plastikou. Velké změny se dotkly i oken, některá byla zazděna, jiná proražena a další (zvláště barokní) přestavěna. V interiéru zmizely barokní a renesanční omítky, výplně oken byly nahrazeny novými od firmy Neuhauser. Objevily se také nové lavice (ne všechny) a zpovědnice. Velká změna postihla oltáře, z původních 12 oltářů jich tedy zbylo jen šest. Barokní balustráda kruchty zůstala překvapivě zachována, ale do jejího středu byl alespoň usazen znak Nového Města pražského. Celá časově i finančně náročná rekonstrukce a přestavba byla dokončena roku 1885.
20.století
Při opravě kostela v letech 1913 – 1914 začal důkladný archeologický a stavebně historický a průzkum. Byly objeveny hlavně základy románské baziliky, také další románské a gotické prvky. Po tomto průzkumu následovala nová oprava interiéru a restaurování oltářních obrazů v letech 1929 – 1936. Ta přinesla do kostela další novogotické a novorománské prvky. Tentokrát ale už jen na místa, kde prokazatelně v minulosti byly. Po roce 1948 byl kostel opět křížovníkům zkonfiskován, vrácen byl po roce 1989. Další generální oprava se uskutečnila v letech 1989 – 1991. Po povodních v roce 2002 se v části kostela propadla dlažba.
LITERATURA
EKERT, František. Posvátná místa král. hl. města Prahy. Svazek II. Praha : Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1884. Dostupné online. – kapitola Hlavní farní chrám sv. Petra na Příčí, s. 29-39.
Kulač J., Opatrný T.: Kostel sv. Petra na Poříčí v Praze. Praha 1940.
Řád se vyvinul z laického špitálního bratrstva, založeného roku 1233 sv. Anežkou Přemyslovnou u kostela sv. Haštala v Praze. Roku 1237 povýšil papež Řehoř IX. bratrstvo na řád s řeholními pravidly. Od roku 1238 měl již vlastní samosprávu.
Po kratším pobytu u kostela sv. Petra na Poříčí se r. 1252 trvale usídlil u Juditina mostu, kde byly záhy vybudovány klášter s kostelem sv. Františka a špitál. Z výhodné polohy konventu při důležité obchodní trase vyplývaly řeholníkům i jisté povinnosti ( opevňovací práce, údržba mostu aj.). Pražský konvent se stal hlavním sídlem nejvyššího představeného. Záhy po svém vzniku se řád rozšířil i na území Moravy, Slezska, Polska i Uher. Hlavním posláním bratří byla špitální činnost, od samého počátku se křižovníci věnovali rovněž duchovní správě na svěřených farách. Řádová statuta pocházejí z r. 1675, upravena byla ještě v 70. letech 19. století. Až do konce 13. století byly do komunity přijímány i ženské členky ( např. Stříbro), které obstarávaly práce ve špitálech.
Nejvyšší představený řádu měl titul mistra (později generála a velmistra). Až do 18. století měl řád i své laické bratry, později již jenom kněze. Radu velmistra tvoří řádový konzultoři, jichž bylo pět (probošti a komtuři). Někteří z řádových kněží se stávali čestnými komtury, např. převor pražského domu. Nižší klerikové skládali pouze jednoduché sliby: řeholní jméno nebylo zavedeno.
Domácí původ křižovníků přispěl k mimořádnému vzestupu této řehole již za Václava I. Nevídaně rychlý byl nástup řádu do měst, příznačný usidlováním křižovníků při zvláštně významných kostelech, v nichž se ujímaly duchovní správy a většinou přejímali i závazek zřizování a správy špitálu. Největší rozkvět spadá do období Karla IV., kdy řád spravoval na 60 špitálů, domů a farních kostelů v českých zemích a v Uhrách. K nejvýznamnějším předhusitským komendám v Čechách patřily vedle Prahy Stříbro, Most, Litoměřice, Cheb, Klatovy, Ústí nad Labem, Kouřim, Písek, Praha – Nové Město, České Budějovice, Sušice, Chlum nad Ohří; na Moravě proboštství Hradiště sv. Hypolita u Znojma. Většina z nich, s výjimkou pražského konventu, zanikla během husitských válek. Důležité byly i komendy slezské, např. Vratislav, Boleslav, Svídnice, Lehnice atd., které působily až do sekularizace v roce 1810. V novější době spravovali křižovníci větší počet farností, zejména v západních Čechách (Sedlec – Karlovy Vary, Cheb, Tachov, Loket aj.), k významným duchovním správám náležel chrám sv. Karla Boromejského ve Vídni. Důležitou roli sehrál řád při obnově pražského arcibiskupství v roce 1561, když byl do čela arcidiecéze postaven velmistr křižovníků a vídeňský biskup Antonín Brus z Mohelnice, úřad arcibiskupa vykonávali pak nejvyšší představení řádu až do roku 1668.
Znak – v černém poli osmihrotý kříž a pod ním šesticípá červená hvězda
Řeholní oděv – černý talár se dvěma bílými jazýčky na kolárku, osmihrotý červený kříž a pod ním šesticípá červená hvězda
Viz též https://www.krizovnici.eu/.
Více zde: https://svatypetr.webnode.cz/krizovnici/
-
Imaginary FriendImaginary Friend Location Manager
